smrt..
30. 12. 2006
Stála u špinavého okna v jakémsi starém, neudržovaném domě, který se nacházel uprostřed jakési temné ulice na kraji města; hleděla k rudému zapadajícímu slunci a temnějící obloze.
Na prsou držela bílou polámanou lilii, v jejíž podobě se odrážela její bezmocnost a čiré zoufalství. Byla jak ta květina, zlomená a přesto krásná, s myšlenkami točícími se kol jednoho a toho samého a s poslední vůlí k životu.
Vzduchem prosyceným hnilobou k dívce pronikala jakási hudba, tak sladká, živá a rytmická, a dávala večernímu soumraku zakusit bujarého nočního života velkého pulzujícího města. Ovšem to necítila; byla si jista, že pomalu přichází její vytoužený a očekávaný konec, stop trápení, jejího krátkého a nevyužitého života a počátek nové naděje tam, kde se andělé ukládají ke spánku a mrtví vzhlížejí k nebeskému blankytu. Hudba pomalu přestávala hrát, jakoby chtěla vyslyšet dívčiny neslyšné prosby, poslední tóny bujných kytar utichaly, rytmus se ztrácel a dívčino srdce pomalu přestávalo bít s ubývající intenzitou oné skomírající melodie.
Pár posledních slyšitelných tónů se doneslo voňavým vzduchem k chátrajícímu domu s dívkou stojící v domě a Anne - Marie náhle spatřila krásnou paní, se sametově bledou pokožkou, oblečenou v bohatou černou róbu z lesklého saténu a krajkami, přibližujíc se k ní.
Šeptala příjemným altem k dívce něžná slovíčka, která nikdo nemohl slyšet, slova útěchy a pokory, složená před umírající mladou krví. Anne - Marrie pak už jen ucítila chladný polibek na své tváři od oné dámy a pak už se jen její bílá duše houpavě vznášela vzhůru, nedbajíc pozemského života a jejího těla padajícího do prachu starého domu.
Další bílé světélko zhaslo v černé zahradě duší a polámaná lilie se rozpadla na prach, s kapičkami rosy na okvětních plátcích, jakoby květina plakala nad ztrátou mladého života..
Na prsou držela bílou polámanou lilii, v jejíž podobě se odrážela její bezmocnost a čiré zoufalství. Byla jak ta květina, zlomená a přesto krásná, s myšlenkami točícími se kol jednoho a toho samého a s poslední vůlí k životu.
Vzduchem prosyceným hnilobou k dívce pronikala jakási hudba, tak sladká, živá a rytmická, a dávala večernímu soumraku zakusit bujarého nočního života velkého pulzujícího města. Ovšem to necítila; byla si jista, že pomalu přichází její vytoužený a očekávaný konec, stop trápení, jejího krátkého a nevyužitého života a počátek nové naděje tam, kde se andělé ukládají ke spánku a mrtví vzhlížejí k nebeskému blankytu. Hudba pomalu přestávala hrát, jakoby chtěla vyslyšet dívčiny neslyšné prosby, poslední tóny bujných kytar utichaly, rytmus se ztrácel a dívčino srdce pomalu přestávalo bít s ubývající intenzitou oné skomírající melodie.
Pár posledních slyšitelných tónů se doneslo voňavým vzduchem k chátrajícímu domu s dívkou stojící v domě a Anne - Marie náhle spatřila krásnou paní, se sametově bledou pokožkou, oblečenou v bohatou černou róbu z lesklého saténu a krajkami, přibližujíc se k ní.
Šeptala příjemným altem k dívce něžná slovíčka, která nikdo nemohl slyšet, slova útěchy a pokory, složená před umírající mladou krví. Anne - Marrie pak už jen ucítila chladný polibek na své tváři od oné dámy a pak už se jen její bílá duše houpavě vznášela vzhůru, nedbajíc pozemského života a jejího těla padajícího do prachu starého domu.
Další bílé světélko zhaslo v černé zahradě duší a polámaná lilie se rozpadla na prach, s kapičkami rosy na okvětních plátcích, jakoby květina plakala nad ztrátou mladého života..
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář