jen takova uvaha ...
Za úkol jsem dostala napsat slohovou práci . Jelikož nechodím do tanečních , mám téma jiné : ,, Mé zájmy ‘‘.
Možná jsem si to přebrala trochu po svém . Doufám , že to nebude tolik vadit .
Téma , ano nad tímhle jsem dlouho přemýšlela … život , vesmír , .. mezilidské vztahy , globální problémy . Nakonec jsem se rozhodla , že se pokusím tohle vše skloubit dohromady .
Tak teda vesmír . Jak vlastně došlo k jeho vzniku ?? Je mnoho teorií . Nejpravděpodobnější je však teorie , že před asi 15 miliardami let došlo k takzvanému velkému třesku . Ze smrštěné malé koule hmota najednou expandovala a tak vznikly hvězdy a planety . Vznikla tak i planeta na níž žijeme , planeta Země . Nachází se v Sluneční soustavě v galaxii Mléčná dráha .
Jak vlastně život na Zemi vznikl ?? Opět je zde několik teorií . Nejaktuálnější je teorie panspermií . Ta tvrdí ,
že po dobu existence naší Země , tedy 4,5 miliardy let , by se život nedokázal vyvinout na současnou složitou úroveň . Tvrdí , že molekuly života se dostaly na Zem prostřednictvím v blízkosti se bohybujících se komet .
Z této teorie můžeme usuzovat , že nejen na naší Zemi existuje život . Bylo by to velice nepravděpodobné.
Vezměme si jen rozlehlost vesmíru , který se neustále rozpíná . Nebyla by to škoda jen pro jednu ,, živou planetu ´´ ?? Podívejme se někdy na noční oblohu posetou hvězdami , jsou to další soustavy , galaxie … planety …. Třeba zrovna takové , jako ta naše . Stále si myslíte , že jsme jediní obyvatelé vesmíru ?? Bohužel , důkazy žádné nemáme a asi nějakou dobu míti ještě nebudeme . Každý ať rozhodne sám , bude-li věřit v existenci jiných bytostí vesmíru . Já v ni věřím .
Lidé . Žijeme na této planetě od nepaměti . Dnešní doba, více než jakákoli jiná, nabízí obrovské možnosti rozvoje sama sebe, ale i společnosti jako celku. A to jak v oblasti duševní, tak i v oblasti technologické. Ve vědě, lékařství a komunikaci jsme se dostali mnohem dál, než v jiných obdobích vývoje lidské společnosti. Překonáváme veliké vzdálenosti, komunikujeme s celým světem, osidlujeme všechna místa naší planety, dokážeme vyléčit mnoho nemocí. Ale je to skutečně úspěch? Mottem dnešní společnosti je: "Stále víc, jednodušeji, rychleji a levněji." A v tom bych viděla právě ten problém. Nejen, že v tom shonu zapomínáme sami na sebe a na lidi kolem sebe, ale zapomínáme i na prostředí kolem nás. Je sice pravda, že jsou i skupiny lidí, kteří se snaží proti tomuto jevu bojovat, ale nevhodně zvolené prostředky a negativní medializace je většinou odsoudí jen k malým úspěchům. Společnost hnanou mamonem a sobectvím pramálo zajímají skupiny "bláznů", demonstrujících "kdesi a za cosi". Pokud se nám nepodaří tento "rozjetý vlak" zastavit, kdo ví, kam se dostaneme v příštích letech. Budeme snad bydlet pod zemí a žít z posledních uměle vypěstovaných zásob? Nebo vysoko v oblacích, abychom unikli smogu? Myslím, že to je budoucnost, kterou nikdo z nás nechce a nejspíš ani nic podobného nikoho z nás neláká. Pokrok však nelze zastavit . Co tedy s tím ? Odejít do srubu na samotu a zahodit všechny vymoženosti dnešní doby? Nebo se snad zavřít do laboratoře a hledat řešení čistě vědeckou cestou? Ta druhá možnost přijde většině z nás mnohem přijatelnější, ne-li dokonce správná. Ale zamysleme se, kdy v minulosti pomohlo extrémní řešení? Pokud si někdo myslí, že ano, tak přeji hodně štěstí, ať už v pastoušce, nebo v laboratoři. A vy, co nejste zastánci extrémů se teď jistě ptáte: Je pro nás tedy vůbec nějaká šance? Jistě, že tu šance je. Existuje totiž cesta, na kterou většina lidí zapomíná, a to hlavně proto, že není jednoduchá a znamená námahu a odříkání. Zkusme aspoň na chvíli zapomenout na své osobní zájmy a pohodlí a začněme maličkostmi. Jako například pustit starší paní v autobuse sednout, pomoci někomu jen tak, z dobré vůle a nic zato nechtít. Nemyslím velké činy, jako rozdat svůj majetek a odejít zadarmo pomáhat do Somálska... Mám na mysli pomáhat v běžném životě a běžným lidem. Naučit se dívat kolem sebe, poslouchat, co nám druzí lidé říkají, pochopit je a porozumět nejenom jim, ale i sobě. Zkusme se každý z nás alespoň na okamžik opravdu vcítit do někoho s odlišnými názory, zapomeňme přitom na sebe a své předsudky. Možná zjistíme, že máme společného víc, než bychom kdy předpokládali. Většina konfliktů totiž plyne z nedorozumění, závistí a z chamtivosti. Komunikujeme s celým světem, ale dokážeme sami sobě naslouchat? Dokážeme naslouchat svým blízkým?
Je tedy jedině na nás, pro jakou cestu se rozhodneme. Snad nám všem bude přát štěstí a podaří se nám ten "rozjetý vlak" zastavit.