životopis
Leonardo da Vinci
Život
Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Toskánsku, ve vesnici Anchiani nedaleko města Vinci v blízkosti Florencie. Byl nemanželským dítětem vesnické děvečky a notáře. Pět let vyrůstal na venkově pouze s matkou a poté žil s otcem ve Vinci, kde začal chodit do školy. Brzy vynikal v matematice, ale nenaučil se pořádně latinu, pravděpodobně proto, že nesouhlasil se školským přístupem k výuce. Odmítal veškerá dogmata; o všem se potřeboval přesvědčit vlastními smysly, rozumem a zkušeností.
Asi ve čtrnácti letech odjel s otcem do Florencie. Ta byla tehdy ovládána mocným bankéřským rodem Medicejských, který zde nechal postavit mnohé chrámy a paláce. Jimi a jejich výzdobou byl Leonardo fascinován, a tak se začal učit v dílně malíře a sochaře Andrea Verrocchia (1469). U něj získal nejen technickou zručnost, ale naučil se také objektivnímu, funkčnímu a přesnému zobrazování kreslených předmětů. Roku 1472 byl Leonardo přijat do cechu florentských malířů. Situace ve městě byla tehdy neklidná - mravy byly velmi uvolněné, bujelo špehování a udavačství a Leonardo byl obžalován ze sexuálního vztahu mezi muži. Vyšetřování bylo zastaveno, protože jedním z obžalovaných byl také mladík z vlivného rodu.
Po prožitých útrapách odešel Leonardo roku 1482 do Milána a vstoupil do služeb vévody Lodovica Mora z rodu Sforzů. Názory, proč tam byl Leonardo povolán, se různí. Mohl přijet jako konstruktér a stavitel opevnění, jako loutnista nebo aby vytvořil jezdecký pomník zakladatele dynastie Francesca Sforzy.
Po morové ráně (1484), která postihla celou jednu třetinu obyvatel Milána, navrhuje Leonardo plán ideálního lombardského města, kde se bude žít zdravě. Lodovico Moro ovšem Leonarda oceňoval hlavně jako malíře a objednal u něj portrét své milenky Cecilie Gallerani (Portrét dámy s hranostajem). Po jeho dokončení se Leonardo stal dvorním malířem se stálým platem, založil si dílnu a obklopil se pomocníky a učedníky. V takto zajištěné situaci se mohl věnovat již zmíněné obrovské zakázce - jezdecké soše Franceska Sforzy.
V této době začíná období, v němž se Itálie stala obětí loupeživých válek. Ty propukly ohrožením Milána, v čele s Lodovicem Morem, ze strany Neapole a Florencie. Moro našel oporu u habsburského dvora a hlavně u francouzského krále Karla VIII., jehož armádu pozval do země. Francouzská vojska se převalila přes celou Itálii do Neapole. Roku 1495 byl francouzský král donucen kvůli Lodovicově zradě podepsat potupný mír. Po těchto událostech se Lodovico Moro prozíravě rozhodl vybudovat svou rodinnou hrobku v klášteře Santa Maria della Grazie. Přestavbou kláštera získal Leonardo na stěnách nového refektáře prostor pro svoje velkolepé dílo Poslední večeře Páně. Jím byli všichni uchváceni a Leonardo byl odměněn pozemkem - vinicí u Porta Vercellina. Mezitím ale ve Francii připravoval Ludvík XII. odvetu za utrpěnou porážku a vyslal k Milánu armádu. Lodovico Moro uprchl na sever a milánským vévodou se tak stal francouzský král Ludvík XII. Leonardovi byla odňata vinice a jeho Poslední večeře Páně měla být dokonce převezena do Francie, naštěstí nebyl nalezen postup, jak to provést. Francouzi tedy zničili aspoň Leonardův model jezdeckého pomníku. Po osmnácti letech Leonardo opouštěl Milán s pocitem křivdy a zmaru.
S krátkým zastavením v Mantově zamířil do Benátek sužovaných tureckou hrozbou, doufaje v uplatnění svých vynálezů válečné techniky. Roku 1500 se vydal opět do Florencie. Tam bydlel u matematika Luca Pacioliho, jehož dílo o božské proporci a o architektuře prý ilustroval. V pitevně florentské nemocnice Panny Marie také dále studoval anatomii člověka. Pro kostel Santissima Annunziata maloval oltářní obraz, a přestože jej po deseti letech dokončil, nikdy ho nevydal z rukou. Jeho největším počinem pro město měl být obraz bitvy U Anghiary v novém sále vládní budovy. Malba ovšem nebyla kvůli technickému nezdaru uskutečněna a zachovala se pouze kopie návrhu na kartonu. Leonardo se možná vrátil do Florencie s nadějí, že bude pověřen vytvořením sochy Davida. Smlouva na jeho sochu však byla podepsána s Michelangelem Buonarroti.
Leonardo opustil Florencii a odjel do Říma, aby tu pracoval pro papežova syna Cesara Borgiu, jenž byl vojevůdcem papežské armády. Stal se vrchním pevnostním inženýrem a měl přístup do mnoha citadel a pevností, aby tam mohl provádět různé změny a úpravy. U této činnosti dlouho nevydržel a vrátil se do Florencie, kde poznal Monu Lisu, ženu Florenťana Francesca da Giocondo. Jejímu portrétu se věnoval čtyři roky a opět s ním srostl natolik, že se s ním nedokázal rozloučit.
V té době řádila mezi Florencií a Pisou válka a Leonardo chtěl opět sloužit svými neobvyklými nápady. Přesvědčil představitele Florencie, že je možné Pisu porazit beze zbraní, pouze tím, že se tok řeky Arna odvede jinam a tak bude Pisa zbavena spojení s mořem. Leonardo navrhl dokonce i bagry, jimiž se začal hloubit kanál. Ani tento záměr však nebyl dokončen, možná také proto, že se Leonardo začal zabývat zkamenělinami a otisky pravěkých živočichů, které byly při výkopu nalezeny. Tento objev vedl Leonarda k poznání, že tam, kde je dnes pevnina, bývalo kdysi moře.
Uprostřed roku 1506 opustil Florencii a vrátil se do Milána, který stále patřil Francouzům. Už se zapomnělo, kolik let sloužil Lodoviku Morovi, a stal se dvorním malířem Ludvíka XII. V této době také pokračoval ve studiu anatomie, optiky, hydrauliky a plánů měst. Jeho klid byl opět přerušen válkou, která skončila ústupem Ludvíkova vojska zpět do Francie. Vlády v Miláně se ujal Massimiliano Sforza, syn Lodovika Mora. Kvůli svému předcházejícímu působení pod záštitou francouzského krále musel tedy Leonardo roku 1513 opět opustit Milán.
Na pozvání papežova bratra Giuliana Medici se vydal do Říma, kde už ovšem nedostal žádnou velkou uměleckou zakázku. Kvůli svým pitvám a kacířským teoriím o pohybu Slunce zde měl mnoho odpůrců. Z této doby pochází také mnoho jeho apokalyptických výjevů. Pokoušela se o něj nemoc a po mozkové mrtvici ochrnul na jednu ruku.
Roku 1516 byl pozván do Francie a František I., francouzský král, jej ubytoval na zámečku v Cloux nedaleko královského zámku Amboise. Tam ještě tři roky pokračoval ve studiu, organizoval královské slavnosti a projektoval stavbu královského paláce v Romorantinu.
Zemřel 2. května 1519 a byl pochován na zámku Cloux u Amboise.
V závěti datované 23. dubna téhož roku odkázal všechny své rukopisy, kresby, nástroje a nářadí svému nejoblíbenějšímu žáku Francescu Melzi. Jeho druhý žák Salai zdědil všechny Leonardovy malby zbylé v dílně (včetně Mony Lisy).
Sochař
Z Leonardovy sochařské tvorby se bohužel do dnešní doby nedochovalo žádné dílo. Máme pouze skici k jezdecké soše Franceska Sforzy (pomník zakladatele sforzovské dynastie a zároveň památník nového milánského období). Ty jsou dvojího druhu - rané zobrazují jezdce na vzpínajícím se koni a na pozdějších je jezdec na kráčejícím koni. Projekt byl takto změněn kvůli požadavkům zadavatele (Lodovica Mora). Pomník měl mít totiž na výšku přes sedm metrů a jeho čistá váha měla být 200000 liber (asi 68 t ). Leonardo vytvořil model z pálené hlíny, který měl být odlit do bronzu. K odlití ovšem nikdy nedošlo, a to buď proto, že to bylo v tehdejší době technicky neproveditelné (podle Vasariho), nebo bylo nutné použít bronz na válečné účely (ostatní prameny). Hliněný model byl ještě za Leonardova života zničen Francouzy, kteří tehdy Milán obsadili.
Druhou Leonardovou jezdeckou sochou, o které se nám dochovaly zprávy, je pomník maršála Gian Giacoma Trivulzi, na němž pracoval v letech 1511-13. Jeho osud však není znám.
Kvůli jezdeckým sochám se Leonardo velmi zajímal o anatomii koní. Napsal o ní dokonce samostatný spis, jenž se bohužel nedochoval.
Stavitel
1487 - zúčastnil se soutěže na model kupole nad křížením milánského dómu. Všechny návrhy byly ale příliš nové a smělé, takže byl dóm dokončen podle plánů, které byly více v duchu gotiky.
Plán ideálního města
Morová nákaza, která postihla v letech 1484-86 Milán, podnítila Leonarda k vytvoření plánu ideálního města, kde by se žilo lépe a především zdravěji než v dosavadních lombardských městech. Klíčovou úlohu v jeho návrhu měla především síť plavebních kanálů spojených s řekou. To představovalo nejen nejčistší dopravu v rámci města, ale byl tak umožněn i obchod se vzdálenými oblastmi.
Cílem Leonardova urbanistického řešení bylo také omezení nebo, ještě lépe, zrušení úzkých špinavých uliček města. To se pokoušel řešit víceúrovňovými komunikacemi. Spodní byly určeny hlavně pro obchod, jenž musel počítat také s koňskou dopravou, a horní pro běžný pěší provoz. Pamatoval i na podzemní kanalizaci pro odvoz odpadků, na vodovody, na vhodné způsoby topení a dokonce na štoly pro dopravu zásob přímo do sklepů.
Plán ideálního města zahrnuje ještě několik nových řešení budov, jako jsou stáje (odvětrávané pomocí vysoké klenby) a centrální stavby - převážně kostely, jejichž základem byl většinou osmiúhelník a k němu úzkými průchody připojené apsidy.
Zajímavý je také systém schodišť tvořený čtyřmi na sobě nezávislými rampami, který umožňuje oddělení sestupujícího proudu lidí od stoupajícího. Tento objekt má mít ovšem spíše vojenské použití.
Vědec
Anatomie člověka
Značnou část svého života věnoval Leonardo studiu anatomie člověka. Plánoval dokonce vydání souborného anatomického spisu, jenž se měl skládat z více než sto dvaceti knih a tisíce názorných kreseb. K jeho vydání bohužel nikdy nedošlo.
Leonardo získával vědomosti o stavbě lidského těla z četných pitev, které prováděl (prý jich bylo přes 30). Potom detailně a přesně zakreslil a popsal všechny svaly, cévy, klouby a vnitřnosti. Byl ovšem udán svými odpůrci, a tak byl jeho výzkum zakázán papežem Lvem X. Přesto svým studiem výrazně ovlivnil tehdejší anatomické a fyziologické názory založené na arabské tradici. (kresba 27) (kresba 12 - postava muže v kruhu, podle Vitruvia)
Mravní důsledky, jež vyplývají z anatomických studií:
Leonardo se ale nezabýval jen studiem člověka, ale i zvířaty a rostlinami. Dospěl tak k některým zákonům růstu stromů, orientace rostlin, geotropismu a dalším podobným jevům.
Vynálezce
Leonardovy vynálezy můžeme rozdělit do čtyř skupin:
- Pracovní nástroje
- Létací stroje
- Vodní a podvodní vybavení
- Válečné stroje
1. Pracovní nástroje
Leonardo navrhnul množství bagrů, fréz, strojů na řezání závitů, broušení šicích jehel, tažení drátů, navíjení nití, česání či stříhání sukna… Do této kategorie bych ještě zařadil Leonardovy přístroje, na nichž dokazoval, že nelze sestrojit perpetum mobile, jímž se zabývali někteří tehdejší vědci a učňové.
2. Létací stroje
Konstrukce Leonardových létacích strojů se zakládá na soustavném studiu letu ptáků, netopýrů a motýlů. Zabýval se nejen letem za pomoci mávání křídel, ale i plachtěním nebo letem za pomoci vrtule. Leonardo navrhl také jednoduchý padák ve tvaru pravidelného čtyřbokého jehlanu. Délka jeho stran byla 12 loktů, tj. 7 metrů. Takto zkonstruovaný měl údajně "člověka snést z jakékoli výšky".
3. Vodní a podvodní vybavení
Z této oblasti se nám dochovaly studie kolesových lodí, návrh koženého potápěčského obleku a několik studií, zabývajících se dýcháním pod vodou pomocí šnorchlu.
Patrně nejznámějším Leonardovým bojovým strojem je vozidlo ve tvaru želvy poháněné osmi muži. Dále se zabýval návrhy obléhacích strojů (obrovské kuše, balisty, katapulty, obléhací věže), vylepšoval konstrukci děl, a dokonce pro ně navrhl několik tvarů projektilů. Z nich je poznat, že měl také znalosti o odporu a tření vzduchu. Věděl, patrně hlavně díky své intuici, jaký tvar zvolit, aby zajistil stabilitu trajektorie a efektivitu střelby.
Kodex Arundel, Kodex Atlanticus, Kodex Trivulzianus, Kodex O letu ptáků, Kodex Ashburnam, Kodexy z Francouzského institutu v Paříži, Kodex Forster (dříve Hammer), Kodex Leicaster, Windsorská sbírka, Madridský kodex
Nejpozoruhodnějším objevem popsaným v kodexu Leicaster je vysvětlení přítomnosti slabého světla na povrchu temné části couvajícího měsíce. Leonardo ji pravdivě zdůvodnil odrazem slunečních paprsků od oceánů na Zemi. Tento jev znovuobjevil téměř o sto let později Jan Kepler.
- 1452 - Leonardo da Vinci se narodil 15. dubna 1452 v Toskánsku, ve vesnici Anchiani nedaleko města Vinci v blízkosti Florencie.
- 1460 - s otcem se přestěhoval do Florencie
- 1469 - začal se učit v dílně malíře a sochaře Andrea Verrocchia
- 1482 - odešel do Milána a vstoupil do služeb vévody Lodovica Mora z rodu Sforzů (dopis); namaloval portrét Cecilie Gallerani (Portrét dámy s hranostajem), věnoval se jezdecké soše Francesca Sforzy
- 1495 - započetí díla Poslední večeře Páně (klášter Santa Maria della Grazie); freska dokončena 1498
- 1499 - Lodovico Moro uprchl na sever a milánským vévodou se stal francouzský král Ludvík XII. S krátkým zastavením v Mantově zamířil Leonardo do Benátek.
- 1500 - návrat do Florencie
- 1502 - Řím - Vstoupil do služeb Caesara Borgii (vojevůdce papežské armády)
- 1504 - Návrat do Florencie, poznal Monu Lisu, 4 roky ji portrétoval
- 1508 - Návrat do Milána - studium anatomie, optiky, hydrauliky; ideální město
- 1513 - Vlády v Miláně se ujal Massimiliano Sforza, Leonardo musel opustit Milán. Na pozvání papežova bratra Giuliana Medici se vydal do Říma
- 1516 - pozván do Francie - František I., francouzský král, jej ubytoval na zámečku v Cloux nedaleko královského zámku Amboise
- 1519 - Zemřel 2. května 1519 a byl pochován na zámku Cloux u Amboise.
- V závěti datované 23. dubna téhož roku odkázal všechny své rukopisy, kresby, nástroje a nářadí svému nejoblíbenějšímu žáku Francescu Melzi. Jeho druhý žák Salai zdědil všechny Leonardovy malby zbylé v dílně (včetně Mony Lisy).
"Je jedna věc, kterou tím více odmítáme, čím více ji potřebujeme, a tou je rada, jíž neochotně naslouchají ti, kdo ji nejvíce potřebují, totiž nevzdělanci."
Komentáře
Přehled komentářů
vole to je lechký to jen okopčit z wikošky skus to udělat vlastnímy slovy
pro leonardo da vinci
(hanicka, 4. 12. 2009 22:03)leonardo davinci je muj znamy malir v italsku a chci alespon jeho obrazek obkreslit nebo ho popsat
cs.wikipedia.org
(nasrat, 16. 2. 2011 18:11)